A co je vlastně baví?
11. září 2025
Když se mluví o lidech s postižením, často zaznívá otázka: „Co všechno by neměli dělat?“ Někdy se lidé ptají: „Můžou chodit venku sami? A nejsou náhodou nejpozději v deset večer doma?“ Jako by byl život především o zákazech a pravidlech. Ale úplně jiný rozměr dostane rozhovor, když se někdo zeptá: „A co je vlastně baví?“ Najednou už to není o omezeních. Najednou se otevírá téma hudby, vaření jednoduchých jídel, focení, procházek po městě, cestování vlakem nebo posezení u dobré kávy. Zkrátka věcí, které patří k běžnému životu každého z nás.
Malé radosti, které mají velký význam
V Domově bez zámku podporujeme dospělé lidi s mentálním postižením. A právě jejich zájmy a koníčky často přinášejí klíč k lepší náladě a spokojenějšímu dni. Někdo si rád pustí oblíbenou hudbu a zpívá, jiný nevynechá kulturní akci ve městě. Jsou mezi námi lidé, kteří se těší na chvíle v kavárně Pohodička, kde mohou být součástí živého prostředí, nebo kteří rádi pomohou v kuchyni či na zahradě.
Pro někoho je velkým zážitkem obyčejný výlet vlakem, který přináší pocit samostatnosti. Pro jiného možnost dojít si nakoupit a vybrat si podle sebe. A pro dalšího třeba večer strávený s přáteli – bez ohledu na to, jestli je osm nebo deset hodin večer. Protože i oni chtějí žít život dospělých, ne život „podle pravidel někoho jiného“.
Podpora místo zákazů
Často slýcháme, že by lidé s postižením měli mít pevně dané hranice – kdy mohou ven, kam mohou chodit a s kým. My v Domově bez zámku se ale snažíme dívat na věci jinak. Nechceme lidi „hlídat“. Chceme je podporovat, aby své zájmy a radosti mohli žít bezpečně, ale zároveň svobodně.
Když někdo rád chodí do města, hledáme cesty, jak to zvládne samostatně – a když potřebuje podporu, jsme nablízku. Když někdo touží jít na koncert, řešíme spíš to, jak mu umožnit si ho užít, než v kolik hodin musí být doma. Protože víme, že důležitější než kontrola je důvěra. A že právě ta dává lidem možnost být plnohodnotnou součástí společnosti.
Rozvoj schopností a dovedností
Koníčky a zájmy ale nejsou jen odpočinek. Často se při nich lidé učí něco nového a posouvají se dál. Vařením se zdokonalují v samostatnosti a péči o sebe. Společné hry a výlety rozvíjejí komunikaci, trpělivost i schopnost spolupracovat. Účast na kulturních akcích zase podporuje sebevědomí a odvahu být mezi ostatními.
Každá taková zkušenost je cenná – ať je malá nebo velká. Protože právě díky nim mohou lidé s postižením růst, učit se nové věci a objevovat své silné stránky.
Stejné jako my
To nejdůležitější je společné – každý z nás potřebuje mít něco, co ho baví. Něco, co přináší pocit smysluplně stráveného času. Ať už je to sledování filmů, povídání s přáteli, výlet do přírody nebo posezení u kávy, vždy jde o chvíle, které dělají život hezčím.
A právě v těchto chvílích si uvědomujeme, že nejde o to, co kdo „nesmí“. Jde o to, co kdo chce, co ho baví – a jak při tom může rozvíjet své schopnosti i dovednosti.
Síla správné otázky
Možná to zní jednoduše, ale obrovský rozdíl dělá právě otázka. Pokud se ptáme, co „nejde“, uvidíme bariéry. Pokud se ptáme, co lidi baví, najednou před sebou máme osobnosti se svými sny a chutí být součástí dění.
Proto se v Domově bez zámku snažíme dívat na každého člověka především jako na osobnost – ne jako na někoho, kdo je definován svým postižením, ale jako na souseda, kamaráda nebo kolegu, který má své místo mezi ostatními.
