Jak se staví web

24. května 2019

Máme nový web! Unikátní je v tom, že ho pro nás ušilo na míru mnoho špičkových profesionálů a to v režimu dobrovolník, filantrop. Jak se to stalo?

ilustrační obrázek

V druhé půlce roku 2015 jsme usoudili, že náš stávající web nám nevyhovuje vzhledem ani funkčností. V rozpočtu jsme ale neměli finanční rezervu na nový web, který jsme si přáli krásný, funkční a moderní.

Představovala jsem si to jako Hurvínek válku. Dobrý fotky, dobrý texty, plus někdo, kdo pošolichá to okolo, aby to fungovalo. No jak říkám, holý amatérismus.

Odeslala jsem tehdy dva maily, které kladly příjemci otázku: „Nedaroval byste nám den života?“. Prvním osloveným byl Janis, náš fotograf. Viděla jsem na netu jeho práci a nadchla mě. Druhý mail šel Ottovi, který psal moc dobrý blog a byl to náš budoucí textař. Tehdy jsem vůbec netušila, že jsou oba dva celebritami svého oboru. Dodnes jsem moc vděčná, že na to kývli.

Pak to nabralo spád, jako když cvrnknete do kostky Domina. Otto řekl, že potřebujeme návrh webu designera. Web designer řekl, že potřebujeme novou vizuální identitu, že potřebujeme grafika, kodéry a pak ještě někoho, kdo to celé zprovozní. Šla mi z toho hlava kolem. Úplná pohádka o slepičce a kohoutkovi.

Dostávala jsem tipy na lidi a firmy a psala další oslovovací maily. Už jsem se neptala, zda by nám dali den svého života, protože bylo nad slunce jasnější, že to bude vyžadovat času víc. Jak moc času – to jsem ale v tu dobu stejně nedokázala dohlédnout.

Byl to vabank. Na prvním mailu záleželo, zda s námi do toho půjdou či ne. Mail musel malinko šokovat, ale ne moc, pobavit – ale ne moc, dát potřebné informace, ale ne moc a naladit na naši notu a nést smysl projektu – a to co nejvíc. A hlavně vzbudit zájem a chuť se do projektu zapojit.

Každé další ANO v odpovědi vyvolávalo novou a novou vlnu radosti a nadšení.

Když byla ta parta profíků pohromadě měla jsem pocit, že je vyhráno a téměř hotovo(!). Byl to ale teprve začátek.

Začali nám klást záludné otázky - k čemu má náš web být, jaké jsou jeho funkce a cíle a jaké jsou vlastně naše cíle, co je pro nás důležité. Potřebovali nás jako organizaci poznat, mnoho z nich se osobně přijelo podívat, jak to tu chodí, seznámit se s klienty. Chtěli pořád spoustu informací! Zjišťovali ještě další. A furt a furt a furt. A to vše než se vůbec pustili do práce.

Pak nastala dlouhá fáze samotné práce na webu. A pauzy a také uhánění. Nejprve nesměle, ale postupně jsem se zdokonalovala v neagresivním vytrvalém nátlaku. Můj progres byl poměrně pomalý, což je znát na celkové délce výroby webu. Vždy, když některou fázi převzala agentura, která měla svého člověka, který projekt řídil, byla to pro mě velká úleva.

Od návrhu po spuštění byla pořádně dlouhá cesta a celé se to neuvěřitelně protáhlo. V jednu dobu se to trochu šprajclo a začalo se to jaksi rozjíždět do stran. Tehdy jsem ke spolupráci přibrala ještě Karla Novotného, který nám pomohl nadefinovat náš brand (značku) a udal tóninu, ve které budou všichni hrát, tak, aby to dohromady ladilo. A jelo se dál. V průběhu času jsme se vyvíjeli a měnili se naše potřeby a tak se upravoval i náš web.

Kdybych dnes začínala znovu, s nově nabytými zkušenostmi a informacemi, tak:

1.) Nejdřív bych si přečetla knížku Web ostrý jako břitva, kde bych zjistila, co nás čeká

2.) Oslovila ještě jednoho člověka navíc – zkušeného projekťáka z oboru, který by celý projekt cíleně řídil, koordinoval návaznosti a hlídal termíny. Je to taková neviditelná práce, která zabere spoustu času a vše zefektivní.

3.) Se vší stávající znalostí, kolik dá tahle zakázka osloveným lidem práce a sebere času, bych si zřejmě nikdy netroufla je oslovit. Takže bez počáteční dávky naivity a neznalosti by tenhle projekt nevznikl, což by byla dost škoda.

**Projekt nám přinesl **

  • nový web – podle našich představ, šitý na míru a bez finančních nákladů
  • druhý nový web pro naši kavárnu Pohodička a její potřeby
  • novou vizuální identitu a koncepci organizace (logo, letáky, vizitky, fotky atp.)
  • nový vhled do naší práce, naučili nás o ní přemýšlet i projektově a byznysově.
  • mnoho nových kontaktů, které se časem přetavily - v kamarádství, dobrovolníky, sponzory a spojky k dalším novým kontaktům
  • a třeba i díky těm dalším kontaktům a propojením s Jindrou Fáborským a Marketing festivalem (díky Jan Řezáč) vlastně vznikl náš nadační fond Dobrodění (ale to už je další příběh a o tom až jindy).

Na závěr chci napsat, že každému jednomu, kdo nám s webem pomohl by patřilo ruce zulíbat, protože odvedli svou práci skvěle (a zdarma). Tu spoustu času mohli místo toho věnovat - rodině, posilovně, sledování druhé až osmé sérii oblíbeného seriálu, hraní Fortnitu, pilování angličtiny nebo si zkrátka mohli válet šunky.

Ale to oni ne a místo toho pomohli tam, kde bylo potřeba.

A to je (navzdory obrazu z médií) jasný důkaz toho, že lidé jsou veskrze dobří tvorové a svět je dobré místo k žití.

Abychom jim alespoň v homeopatické dávce vyjádřili svůj nezměrný dík, vydali jsme se v únoru a březnu 2019 na děkovnou cestu Brnem – kde jsme ještě jednou zabrali jejich čas, abychom jim mohli osobně poděkovat a předat malý dárek. Některé z nich jsme dokonce viděli poprvé osobně, protože naše dosavadní komunikace vedla pouze po sítích. Jiní pro nás byli „staří známí“.

**Na konec tedy ještě jednou velké díky celému Dream Teamu ve složení: **

Fotografie - Taka Tuka https://www.takatukaphoto.com/

Copywriting – Otto Bohuš https://ottobohus.cz/

Návrh webu – House of Řezáč https://www.houseofrezac.com/

Vizuální identita – fi. Reasonar speciálně Vítek Rýznar a Miroslav Kozák https://www.reasonar.com/

Branding – Karel Novotný https://www.brand.family/

Webdesign – Jiří Tvrdek , za spolupráci díky také druhému Jiřímu- Pavlasovi http://www.tvrdek.cz/

Kódování – Superkodéři v čele s Tomášem Hejčem https://superkoders.com/

A celé to uvedli do provozu – digitální agentura Proof & Reason v čele s Tomášem Izákem https://www.proofreason.com/

Natočení + sestříhání videa – Jindřich Fáborský https://blog.faborsky.cz/

Krátký sestřih z děkovné cesty se skoro všemi hrdiny z našeho příběhu můžete vidět tady: https://www.youtube.com/watch?v=T0rX30rBizc

Sepsala: Hana Šeráková

Sdílet na Facebooku