Kdo se postará o mého blízkého, když já nemůžu?
6. října 2023
Tuto otázku si klade nemálo lidí, kteří pečují o své blízké a dostanou se do situace, kdy v péči potřebují zastoupit. Za takovou situací může stát nemoc, hospitalizace, pobyt v lázních, vyřízení osobních záležitostí nebo jen potřeba konečně si trochu odpočinout.
Hledají pomoc v rodině, u známých. Bojují s obavami. „Můžu tak moc někoho obtěžovat? Co když to Jeník s někým jiným nezvládne? Jen abych ho zase nemusela dát do LDN. Zkusím ještě chvíli vydržet.“ Své vlastní potřeby odsouvají a dál pečují…
Pobytová odlehčovací služba nabízí pečujícím možnost, jak získat tolik potřebný čas pro sebe, vyřídit si vše potřebné nebo nabrat nové síly.
Za dobu provozu se pracovníci odlehčovací služby postarali o mnoho klientů. Většina z nich se po prvním pobytu vrací opakovaně. Za každým člověkem se skrývá velký osobní příběh. Pojďme se seznámit alespoň s některými z nich.
Paní Anna. Věkem se již blíží ke 100. Před pěti lety se k ní přistěhoval syn, aby se o maminku postaral a mohla zůstat doma. Sám je již v důchodu a vždy velmi rád cestoval. V rodině nebyl nikdo, kdo by ho mohl v péči zastoupit. Jednou mu vyšli vstříc v LDN. Mamince se tam prý libilo. Ale přece jen je to nemocnice. Pak se někde dozvěděl o možnosti využití odlehčovací služby. Paní Anna už u nás od té doby byla třikrát a synovi se opakovaně splnilo přání vytoužené dovolené .
Paní Jana žije se svou maminkou. Má těžké mentální postižení. Často využívá denní stacionář. Navštěvuje ho ráda. Zejména proto, že zde respektují její individuální potřeby a hlavně nutkavou potřebu dodržování rituálů. Jinak je pořád s maminkou. Maminka je po mnoha letech péče unavená. Čím dál častěji cítí potřebu odpočinku. Na Janu je sama. Manžel zemřel a druhá dcera žije velmi daleko. Po dlouhém odhodlávání nás maminka oslovila a z paní Jany se stal náš pravidelný host. Těší se k nám.
Paní Věra je již dávno v důchodu. Má vážné zdravotní potíže a pohyb pro ni začíná být čím dál těžší. Někdy je tak zle, že se doma musí pohybovat na vozíku. Na jednoho člověka až dost starostí. Paní Věra má však ještě dospělou dceru Evu s mentálním postižením, která je téměř nepohyblivá. O dceru se stará převážně sama. Paní Věra nutně potřebuje operaci a po ní lázně. Dostává se do začarovaného kruhu. Když půjde na operaci a do lázní, zvládne se dál o Evu starat. Je vyhráno. Co bude ale s Evou, než se paní Věra uzdraví? Zkouší hledat pomoc,kde se dá a náhodou se dozvídá i o nás. Od té doby stihla paní Věra nejen operaci a lázně, ale také hodně dnů, které měla jen sama pro sebe. Paní Evě se u nás od prvního dne velmi líbilo a z pobytů v odlehčovací službě se stala pravidelná záležitost.