Rosteme společně….
4. října 2023
O tom, že práce v sociálních službách je plná pokusů, zkoušení nových a nových nápadů nesoucích často i řadu omylů, nezdarů a nepochopení, asi každý víme. Často se mohou naše představy zcela lišit od představ našich klientů. Vždy bychom však měli klást důraz na to, že hlavním článkem v poskytování služby je klient a ten by měl být také nositelem toho, jak se mu bude daná služba poskytovat. Někdy také zjišťujeme, že abychom mohli společně dojít k vytouženému cíli, musíme se vrátit o pár políček zpět a ne se hnát jen kupředu k vytoužené výhře.
Dobrým příkladem je život slečny Veroniky. Když jsem s Veronikou začala pracovat, bydlela necelý rok sama ve svém bytě a využívala službu Podpora samostatného bydlení. Její asistence byly nastavené spíše sporadicky na minimum činností. Podpora se soustředila například na výběr peněz nebo občasné vaření. Informace zněly jasně. Verča si s penězi hospodaří sama, uvaří si a vesměs vše zvládá.
V chráněném bydlení, kde žila několik let předtím, se aktivně na svůj přechod do „skutečného života“ připravovala. Ve skupině svých spolubydlících byla jednou z nejlepších. Po přestěhování do vlastního bydlení se zdálo, že je vše zalité sluníčkem. Slečna Veronika ale začala najednou rapidně hubnout, byla často podrážděná a bez nálady.
Začali jsme spolu tedy intenzivně pracovat, více jsme mluvili, sledovali reakce slečny Veroniky, rozpoznávali nepohody, hledali původce a důvody jejího zhoršeného zdravotního stavu a postupně si vytvářeli vztah důvěry a partnerství.
Najednou jsme viděli, že slečna Veronika sice uvaří, ale jídlo nedochutí, proto jí nechutná a ona ho pak nejí. Své peníze si sice vybere, ale do týdne nemá ani korunu, a pak je až do konce měsíce ve stresu. Sice si sama nakoupí, ale bezmyšlenkovitě, to co zrovna vidí jako první. Nejvíce však na Veroniku dopadla SAMOTA a pocit toho, že už si za vše zodpovídá jen ona sama.
Bylo potřeba vrátit se o několik políček zpět, začít od začátku. Vrátit slečně Veronice sílu, sebevědomí a chuť do života.
Najednou byly asistence o větší a častější podpoře. Aby se její zdravotní stav zlepšil a ona začala jíst. Vytvářeli jsme každý týden návrh jídel, učili jsme se společně vytvářet nákupní seznamy, učili jsme se nakupovat v obchodě hospodárně a účelně. 1x za týden jsme společně vařili a učili se dochucovat jídlo. Vytvářeli jsme finanční plány, tak aby se slečna Veronika začala ve svých financích lépe orientovat.
Téměř celý rok jsme jeli v tomto systému podpory, každý týden jsme ale viděli, jak se slečna Veronika zlepšuje a posouvá dál. Krůček po krůčku. Na jednu asistenci došla s již vytvořeným seznamem, co chce nakupovat, příště měla zase připravené všechny suroviny na vaření. Veroničin zdravotní stav se také zlepšoval, stejně tak finanční situace. Chodí do práce, dokáže se o sebe postarat, nijak se nešidí. Plánuje si svoji budoucnost a postupně si plní své životní sny a přání.
Někdy je prostě potřeba vrátit se o pár kroků zpět, abychom se pak mohli posouvat a růst dál – růst společně.