Sedm mýtů transformace versus praxe Domova bez zámku

3. ledna 2020

V květnu 2016 jsme u příležitosti 50. výročí založení organizace spolu s Krajem Vysočina pořádali u nás v Náměšti konferenci o transformaci sociálních služeb pod názvem Žít ve svém a po svém. Téměř po pěti letech jsme oprášili článek z příspěvku, který tam tehdy zazněl. Moc se nezměnilo. Těší nás, že o mýtech transformace od těch dob hovoří i vedoucí pracovníci MPSV. Smutek cítíme z toho, jak málo se ČR posunula ve vyvracení mýtu číslo sedm a mýtus číslo šest bohužel snad ještě posílil. Někdy jde vývoj velmi velmi pomalu.

ilustrační obrázek

O transformaci se říká ledacos. Často se pravdy mění v polopravdy a ústním podáním si každý trochu přidá a na konci už se nese světem úplná báje. Nebo mýtus.

Domov bez zámku Náměšť nad Oslavou je první plně transformovanou příspěvkovou organizací Kraje Vysočina. Poskytujeme dospělým osobám s mentálním postižením službu Domov pro osoby se zdravotním postižením, chráněné bydlení, denní stacionář, odlehčovací službu a sociálně terapeutickou dílnu celkem v šesti lokalitách Vysočiny.

Dříve jsme se jmenovali Ústav sociální péče (ÚSP) Jinošov a sídlili v loveckém zámku Schőnwald. V roce 2007 jsme se zapojili do pilotního projektu Transformace sociálních služeb. Kola událostí se roztočila v roce 2008, kdy spadl dřevomorkou poškozený strop zámku. Situace si vyžádala evakuaci hlavní zámecké budovy. Po všech provizoriích, ubytovnách a pronájmech jsme se postupně přesunuli do dvanácti nových či zrekonstruovaných domů. Poslední domácnost klienti zabydleli v únoru 2015. V podstatě osm let žije naše organizace transformací. Proto si o problematice troufáme hovořit. Nikoliv z teoretického hlediska, ale nahlížíme na téma očima praxe, očima “dělníků transformace“.

Mýtus č. 1:Transformace je drahá.

Snad nejčastěji slýchaný argument. O jaká data se opíráme? Existují vůbec?

Po transformaci narůstá počet pracovníků organizace. Mění se zejména struktura zaměstnanců. Přibývá pracovníků přímé péče, zanikají pozice pomocných provozů (mizí uklízečky, pradleny, švadleny, kuchařky, údržbáři a zahradníci).

Pro naše výpočty pracujeme s daty služeb DOZP a CHB, které obsáhly kapacitu předchozího ÚSP. Nezapočítáváme odlehčovací službu, sociálně terapeutickou dílnu a denní stacionář, které poskytují služby dříve neexistující a to i klientům žijícím v rodinách.

Mezi lety 2007 (poslední rok na zámku) a 2015 vzrostly náklady organizace o 23%. Kolik z toho však tvoří nárůst platů, navýšení cen energií, potravin a dalších základních vstupů, ke kterým by došlo bez ohledu na transformaci? Zeptali jsme se tří dalších příspěvkových organizací obdobné velikosti, stejné cílové skupiny ovšem bez transformace, jaký mají nárůst nákladů ve stejném časovém úseku. Jednalo se o 12 – 40% nárůst nákladů. Transformace tedy zvýšila cenu maximálně o 11 procent.

Mýtus č. 2: Jsou to malé ústavy

Tady prrr…, protože to by se krásně mohlo stát. Kdyby se jen vystavěly domky a nic víc. Změníte-li kulisy, z Rusalky se Aida nestane. Jako naprosto klíčovou vnímáme změnu paradigmatu, mění se systém práce s lidmi s hendikepem. Je to takové to neuchopitelné nic, které když chybí, tak to poznáte.

A jedno velké POZOR pro všechny poskytovatele transformované péče, včetně nás samotných. Ústavní prvky je třeba neustále reflektovat, protože se rády objevují jako houby po dešti i tam, kde byste je nečekaly. Ale dá se to uhlídat.

Mýtus č. 3: Transformace není pro lidi s vysokou mírou podpory

Hojně rozšířený názor: „Tak přestěhujte ty šikovné a ty ležící nechte tak, však ani nevnímají, kde jsou.“ Chyba lávky a největší překvapení plynoucí z transformace ÚSP Jinošov.

Ukázalo se, že největší pokroky po přestěhování udělali právě uživatelé s vysokou mírou podpory. Větší, než si kdo z personálu troufl předvídat. Jakoby si ti s nižší mírou podpory dokázali urvat své místo na slunci už v tom velkém kolektivním zařízení. Kdežto na ty ostatní se dostalo až v prostředí malých domácností. Brzdou pro transformaci lidí s vysokou mírou podpory nejsou reálně vlivy etické, logistické či jiné. Otázkou zůstávají pouze vlivy ekonomické. Přiznejme si to.

Mýtus č. 4: Transformace není pro staré.

Tady máme hodně co vyprávět. Průměrný věk klientů Domova bez zámku je 57 let. Třetinu osazenstva tvoří starší 65 let, nejstarší klient oslaví 84. narozeniny. Po důkladné přípravě přesun zvládli všichni dobře. To obvykle používané klišé, že starého psa novým kouskům nenaučíš a starý strom nepřesadíš, se v praxi nepotvrdilo. Naši starší pánové se zvykli nadmíru dobře, jsou spokojení a neměnili by zpět. Váží si svého klidu a zejména soukromí.

Mýtus č. 5: Po přestěhování do nového bude hotovo

Transformace je zdlouhavý, náročný a namáhavý proces. V našem zařízení i přes naléhavost situace trval sedm let. Není divu, že se zaměstnanci upínají ke dni stěhování jako ke konci veškerých trablů a potíží. Není tomu tak. Přestěhováním to celé vlastně začíná. Zároveň však přibude pozitivních momentů, radosti klientů a neuvěřitelných pokroků, které všem dodávají energii do další práce.

Mýtus č. 6: Transformace přináší problémy s komunitou.

Domov bez zámku doposud nemusel řešit žádné sousedské konflikty v lokalitách s novými domácnostmi. Pokud snad nějaké třenice vznikly, tak se vyřešily přirozeně, přes plot, jak to tak v životě bývá.

Problémy s komunitou zaznamenaly mnohé organizace (i ta naše) při plánování nových lokalit. Strach z neznámého se zdá být stále veliký a někteří obyvatele se brání. Nechtějí mezi sebou „ty postižené, blázny, agresory, devianty“ a kdovíkoho ještě. Tady pomůže jedině osvěta, trpělivé vysvětlování, představování dobré praxe a někdy holt nezbývá než jít o město dál.

Mýtus č. 7: Není nic lepšího než transformované bydlení

Nemá cenu vzhlížet k transformaci se zbožnou úctou. Transformaci je třeba vnímat jako přechodnou fázi, kdy mizí velkokapacitní zařízení, která nemohou naplňovat základní listinu práv. Klient má mít možnost zvolit si formu péče. Chce žít v menším ústavu, v chráněném bydlení, sám s osobní asistencí či bez. Aktuálně není vytvořena dostatečná síť ambulantních a zejména terénních služeb, chybí finance na pokrytí osobní asistence a také v kraji postrádáme službu podporované bydlení. Zároveň pokulhává vzájemná prostupnost jednotlivých služeb.

Mýtů je mnohem víc. Vybrali jsme magických sedm nejčastějších. Další možná budou časem přibývat. Dokud je praxe nepotvrdí, či nevyvrátí. Chtěli jsme se s Vámi podělit o naši odžitou zkušenost. Možná to máte jinde jinak. Možná to budeme mít za pár let jinak i my.

Důležité na závěr: Jakkoliv je proces transformace zdlouhavý a obtížný, stojí za to. To je však zkušenost velmi těžko přenositelná. Přijeďte se podívat mezi naše klienty, možná pak uvěříte.

\ Za Domov bez zámku Náměšť nad Oslavou

\ Hana Šeráková, ředitelka

Sdílet na Facebooku