Starosta Jan Kotačka: "Nelituji jediného rozhodnutí, kdy jsme mohli Domovu bez zámku pomoci."

*Starosta Jan Kotačka vede Náměšť nad Oslavou od roku 2022. Domov bez zámku a jeho historie zná jako místní velmi dobře. V rámci kampaně Ať komunitní služby kvetou! jsme ho požádali o pět otázek. Odpovídal bez příkras.*

1. Kdy jsi si poprvé uvědomil, že spolupráce s Domovem bez zámku funguje – ne na papíře, ale v praxi?

Já měl to štěstí, že tehdy ještě Ústav sociální péče Jinošov jsem poznal jako ředitel Domu dětí a mládeže. To jsem byl krátce po škole, ale už tehdy jsem si uvědomil, že je v “ústavu” něco špatně. Ale tehdy převládaly příjemné pocity. Do dnes si vzpomínám na soutěže, které jsme tam klientům připravili a nadšení, se kterým úkoly plnili. Jen potom ty zamřížovaná vrata a smutné pohledy, když jsme odjížděli, to pokazily. Vůbec jsem netušil, že toto prostředí bylo takto naposledy a že už se to mělo brzo tak rapidně změnit. Samozřejmě s příchodem Domova bez zámku.

2. Co tě na začátku spolupráce překvapilo – ať už pozitivně, nebo jinak?

Překvapilo mě, že mít ubytované klienty s mentálním postižením ve městě může někdo brát jako problém. Tehdejší pan starosta Vladimír Měrka byl této myšlence velmi nakloněn a pomáhal tehdejší paní ředitelce Aleně Brožkové prosadit tuto myšlenku “volnosti” i v jiných obcích. A moc jsem nerozuměl tomu, že se setkával i se strachem lidí o takové věci jako zdraví jejich blízkých. Přišlo mi to šílené a bylo mi z toho smutno. A byl jsem hrdý na to, že v Náměšti to vidíme jinak.

3. Lidé z DBZ žijí, nakupují a pohybují se v Náměšti jako každý jiný. Jak to vnímají ostatní obyvatelé?

*Myslím si, že jako obyvatelé to příliš nevnímáme. Vlastně se nad tím nepozastavujeme a nepřijde nám, že je to něco neobvyklého. Na druhou stranu objektivně je třeba říci, že jsme menší město a každý vlastně známe někoho, kdo v Domově bez zámku pracuje. Tedy víme, že zde tato služba je. A pak tomu jde samotný Domov bez zámku naproti. Vždyť jsou všude, kde se něco děje. Otevřeli krásnou kavárnu Pohodička v době, kdy zde žádná nebyla. Účastní se našich společenských akcí či akce sami pořádají.* 

4. Kde vidíš největší přínos komunitních služeb pro město – ne pro jednotlivce, ale pro město jako celek?

Každá služba, která nabízí něco pozitivního lidem je pro město prospěšná. A nás tato služba učí pokoře. Učí nás vnímat, že zdraví včetně toho duševního není věc samozřejmá, ale je věcí, kterou musíme opečovávat. Jsem přesvědčen o tom, že i díky tomuto jsou u nás lidé možná malinko přívětivější než jinde. Že si více uvědomují tuto křehkost a tolik se nečertí nad běžnými problémy.

5. Co bys vzkázal jiným starostům, kteří o podobné spolupráci teprve uvažují?

Běžte do toho. Lidé, kteří v této službě pracují nejsou normální. Jsou to výjimečné osobnosti, které mají mnoho vlastností, jež potřebujeme. Mají neuvěřitelný potenciál překonávat překážky, jsou vytrvalí a jdou za svým snem. Člověk jim to navíc věří a sám sek tomu strhne. Vždyť když se sami dojmou nad příběhy každého klienta a radují se z každého jeho úspěchu. To je věc, která se nedá naučit, ta se musí prožít. Ne nelituji jediného rozhodnutí, kdy jsme mohli Domovu bez zámku pomoci. Jako město i jako lidé.

Sdílet na Facebooku